HISTORIE

Sportovní klub Vrané nad Vltavou patří mezi tradiční české kluby s dlouholetou tradicí. V roce 1924 byl ustaven kroužek složený z otce a syna Růžičkových, Františka Soukupa, Františka Langra, Jana Kořenského a dalších nadšenců, kteří položili základ sportovní klubu, jemuž předurčili název „Vranský SK“.

VŠE ZAČALO V ROCE 1924

Vrané bylo po první světové válce vesničkou se zástavbou soustředěnou kolem kostelíku,
továrny a nádraží a spolu se Skochovicemi mělo v roce 1921 pouhých 897 obyvatel.
V červenci roku 1924 byl ustaven kroužek několika nadšenců, kteří v roli připraveného výboru položili základ sportovního klubu, jemuž předurčili název „Vranský SK“. Byla podána přihláška k tehdejší „pražské fotbalové župě“ a 1. září 1924 se Vrasnký SK právoplatným členem. Byly zakoupeny černobílé, později černobíle pruhované dresy, bílé i černé trenýrky. Černobílá se stala klubovou barvou.

Atmosféru vzniku klubu v době první republiky lze ilustrovat na zápisu v kronice: „Starosta byl rozumný muž, ani nebyl ješitný, že na dobrou myšlenku nepřišel sám, radní bodří, pan farář nic nenamítal, četníci
šli na ruku a tak byl pro 
hřiště uvolněn obecní pozemek, zvaný Na Kole“. V té době se opravdu hrávalo na kamenitém plácku na kopci za obcí, asi 2 kilometry od „kabin“, které se nacházely v zákoutí místního hostince. Cesta fotbalistům trvala čtvrt hodinku a byla znamenitou kondiční přípravou. Zpočátku se hrávaly pouze přátelské zápasy. První byl vybojován na Zbraslavi a skončil dvoucifernou porážkou 13:0. Po překonání počátečních obtíží se pozice klubu, jeho organizační a sportovní činnost postupně stabilizovala a postupem času se tehdejší hráči probojovali až do II. třídy pražské fotbalové župy.
Na provozu klubu se podílela téměř celá 
vesnice. Nebylo občana, aby svůj klub sportovně i materiálně nepodporoval. Do okruhu 10 km se s úplnou samozřejmostí chodilo na zápasy pěšky, vyjímečně jezdili
ti movitější na bicyklu a obvykle přibírali kamaráda „na rám“ nebo „na 
špačky“. Kopačky a míče neúnavně opravoval poctivý obuvnický mistr, který byl nejen členem klubu, ale i jeho pozdějším předsedou.

Hřiště Na Kole zažilo v roce 1938 legendární zápas Vranského SK s jedenáctkou bývalých internacionálů, v čele s hvězdou pražské AC Sparty Jandou,zvaným „Očko“.
Během druhé světové války kopaná sice příliš omezována nebyla, ale byla zastavena činnost Sokola včetně přidruženého divadelního kroužku. Jelikož mnozí členové fotbalového klubu byli rovněž členy dramatického kroužku Sokola, Vranský SK na sebe převzal úkol zachovat divadelní činnost a tak vznikl
„Dramatický odbor Vranského SK“, který po dobu okupace podporoval amatérské divadelnictví v obci

Přes všechny nepříznivé okolnosti 2. světové války, přinesla tato doba vranskému fotbalu něco nového – důstojnější fotbalové hřiště. 

V roce 1940 byl pod přehradou vedle papírny získán pozemek na nově zbudovaném továrním náspu. Zde se areál klubu nachází dodnes. Hřiště bylo odborně vyměřeno, vranskými a zvolskými rolníky zoráno. Následovala úmorná fyzická dřina, kdy většina prací na úpravě plochy byla prováděna ručně fotbalovými nadšenci, v jejichž řadách nechyběly ani ženy. Skutečný zápal tehdejších fanynek je možno doložit na incidentu, který způsobila penalta nařízená proti domácím v roce 1942 během mistrovského zápasu Vranský SK versus Novoměstský SK. Zápas byl od počátku poznamenán rozhodčím, který všemožně protěžoval Novoměstský SK. Za stavu 1:4 pro hosty byla odpískána penalta proti domácím. Obecenstvo vniklo na hřiště a inzultovalo rozhodčího. Následovalo vyloučení tří domácích hráčů, vyslovení důtky kapitánovi a předsedovi klubu za neochotu spolupracovat s rozhodčím ve věci identifikace dvou žen, které rozhodčího napadly jako první. Vše bylo završeno uzavřením vranského hřiště na tři následující domácí zápasy.

V roce 1944
se schylovalo ke katastrofě, hrozila likvidace hřiště vedle papírny. Část 
pozemku byla totiž okupačními úřady pronajata firmě Spirk na stavbu loděnice.
Hřiště mělo být posunuto blíže k přehradě a firma zahájila stavbu hangáru v jeho bezprostřední blízkosti. Po skončení války na jaře 1945 bylo budování loděnice zastaveno a pozemek byl revolučním výborem opět přidělen klubu. Během následujících dvou let byla krachující firma Spirk postupně likvidována a po
složitých jednáních se díky darům mecenášů a prostředkům získaným při dobrovolné sbírce podařilo odkoupit rozestavěný objekt hangáru. Za peníze od státu, určené na adaptaci bývalého hangáru na sportovní středisko, za přispění stovek dobrovolných brigádních hodin hráčů, funkcionářů SK i jejich přátel
vznikl důstojný sportovní areál. Součástí areálu byla dokonce i ledová plocha s instalovaným rozhlasovým zařízením a osvětlením. Většina hráčů SK byla po dobu zimních měsíců aktivními hokejisty.

V roce 1953 přešel klub do svazku závodního výboru Revolučního odborového hnutí vranských papíren a v činnosti pokračoval pod novým názvem Tatran Vrané. V souvisloti s celkovou reorganizací tělovýchovy ve státě během roku 1956 byla ve Vraném vytvořena hospodářsky samostatná tělovýchovná jednota s povinností všech dalších sportovních disciplín. Byl to koncepční přelom, který klub do jisté míry zaskočil a v důsledku byl pravděpodobně příčinou jistého útlumu v aktivitě. O dva roky později se oddílu energicky ujalo nové vedení s přesvědčením, že kopaná ve Vraném nesmí zaniknout a postupně se opět dosáhlo sportovních úspěchů a opět se budovalo. Hřiště bylo ohrazeno a vylepšovalo se, co bylo třeba. Až do konce sedmdesátých let panoval v klubu dobrý organizační i výkonostní standard. Jako důsledek dočasného zlepšení mezinárodní situace při konfrontaci „komunistický východ versus kapitalistický západ“ se v roce 1969 vranší fotbalisté poprvé účastní mezinárodního velikonočního turnaje klubu FC Postamn Munchen. Na německé půdě se utkali se dvěma západoněmeckými a jedním rakouským klubem a skončili na 3. místě. Největšími úspěchy A-mužstva v poválečné historii klubu byla účast v krajské soutěži. Poprvé to bylo dlouhých deset let, na přelomu padesátých a šedesátých let (1952 – 1962) se ve Vraném hrála 1.A třída. Podruhé se tato soutěž hrála na konci osmdesátých let (1986 – 1987).

NOVÉ TISÍCILETÍ

STŘÍPKY Z NOVODOBÉ HISTORIE

POVODEŇ V LETECH 2002 A 2013

ROK 2002 - srpen

ROK 2013 - červen

„Vranský fotbal po 11 letech znovu bojuje o svou existenci“

V neděli odpoledne už byla částečně zaplavena ulice vedoucí na hřiště a suterén nové bytovky. Zkontrolovali jsme hřiště, kde se kromě několika nenápadných louží, vytrvalé deště nijak významně neprojevily, trávník se vesele zelenal a vypadal báječně. Povodňová předpověď byla relativně příznivá, a tak jsme se v klidu rozešli do svých domovů. Pak už šlo všechno velmi rychle. Na hřišti jsme se znovu sešli už téměř za tmy, ale ještě za sucha. Naložili jsme do aut dresy, míče a další vybavení, vše co se dalo v tak krátké době naložit a odjížděli jsme, když už byla voda všude kolem. Příští ráno se na místě hřitě rozprostíralo jezero a voda zůstávala i po další dny zlověstně klidná, zároveň dále klesala nálada a šance na záchranu hřiště.
V paměti máme povodně v roce 2002, kdy následovala demolice objektu zázemí SK, hřiště bylo zcela zničené a sportovní činnost SK byla na dlouhou dobu nedobrovolně přerušena. Středeční mírný pokles vody odhalil škody v budově a jejím okolí, ale zároveň vykřesal jiskřičky naděje na záchranu hrací plochy. Ve čtvrtek voda náhle opadla a začala nerovná bitva s bahnem. Byly to velmi dlouhé 4 dny usilovné a těžké práce. Zdálo se, že to nemůžeme zvládnout. Bahno jsme odváželi nejprve stavebními kolečky, odklízená plocha se zvětšovala jen velmi pomalu, bahno bylo všude kolem.. Od pátku se podařilo zajistit sací bagr a přesunuli se k nám také hasiči, což výrazně zvýšilo naděje na úspěch. I tak nás čekal ještě obrovský kus práce, odklidit bahno z plochy cca 6 000 m2. Výška bahna byla v průměru od 6 do 10 cm, což je řádkově 500m3 bahna, které bylo při vymývání trávníku hasičskými proudnicemi ještě naředěno. Hlavně díky velkému počtu příchozích z řad veřejnosti, našim manželkám, přítelkyním, dcerám, rodičům hřáčů mládeže, hasičům a podpoře obce se nám nakonec podařilo bahno odklidit. Solidarita spoluobčanů a přátel SK byla velmi cenná a nenahraditelná. Brigádníci opakovaně docházeli pracovat na hřiště, na účet začaly přicházet finanční příspěvky na likvidaci škod a obnovu. Na bankovní účet klubu přišlo od dárců téměř 100.000,- Kč
Dnes již můžeme s jistotou tvrdit, že naše práce nebyla zbytečná a hřiště se náím podařilo společnými silami zachránit. S výjimkou několika větších skvrn velká většina plochy přežila. Hřiště bylo poté regenerováno, zapískováno a trávník dosest spelializovanou firmou. Současně se záchranou hřiště probíhala oprava hlavní budovy – zázemí klubu, která utrpěla během povodně rovněž značné škody.

Článek z obecního časopisu Zrcadlo – č. 176 (3/2013), autor: Jiří Charousek

90 LET SKV

V sobotu 7. června 2014 jsme na „Tatranu“ uspořádali oslavy 90 let SK Vrané nad Vltavou. Tento sváteční den odstartoval přátelský zápas dorostu proti pražskému Motorletu. Následoval dětský den při kterém měli děti možnost vyzkoušet velké množství sportovních a dovednostích soutěží, nechyběl ani nábor do fotbalové přípravky, který vedl trenér reprezentace ČR do 21 let Jakub Dovalil. Po skončení dětského programu přišlo na řadu přátelské utkání přípravek mezi SKV a odvěkým rivalem ze Zvole. Vrcholem oslav bylo exhibiční utkání Staré gardy SKV proti výběru týmu České televize. V mužstvu soupeře se představila zvučná jména nejen komentátorů, které známe z televizní obrazovky, ale také fotbalových expertů ČT. Třešničkou na dortu byla účast několika bývalých českých reprezentantů. Utkání bohužel pro SKV skončilo nelichotivým výsledkem 1 : 6. Součástí oslav bylo oficiální poděkování klubovým pamětníkům a všem kdo SKV v nelehkém popovodněvém období pomáhali. Celý program byl zakončen večerní zábavou pod širým nebem.