V roce 1940 byl pod přehradou vedle papírny získán pozemek na nově zbudovaném továrním náspu. Zde se areál klubu nachází dodnes. Hřiště bylo odborně vyměřeno, vranskými a zvolskými rolníky zoráno. Následovala úmorná fyzická dřina, kdy většina prací na úpravě plochy byla prováděna ručně fotbalovými nadšenci, v jejichž řadách nechyběly ani ženy.

V roce 1944 se schylovalo ke katastrofě, hrozila likvidace hřiště vedle papírny. Část pozemku byla totiž okupačními úřady pronajata firmě Spirk na stavbu loděnice.
Hřiště mělo být posunuto blíže k přehradě a firma zahájila stavbu hangáru v jeho bezprostřední blízkosti. Po skončení války na jaře 1945 bylo budování loděnice zastaveno a pozemek byl revolučním výborem opět přidělen klubu. Během následujících dvou let byla krachující firma Spirk postupně likvidována a po
složitých jednáních se díky darům mecenášů a prostředkům získaným při dobrovolné sbírce podařilo odkoupit rozestavěný objekt hangáru. Za peníze od státu, určené na adaptaci bývalého hangáru na sportovní středisko, za přispění stovek dobrovolných brigádních hodin hráčů, funkcionářů SK i jejich přátel vznikl důstojný sportovní areál. Součástí areálu byla dokonce i ledová plocha s instalovaným rozhlasovým zařízením a osvětlením.